Určitě jste již slyšeli přirovnání A.I. k vynálezu parního stroje. A to že nás čeká pouze další industriální revoluce. Toto přirovnání je ale platné jen částečně, neboť umělá inteligence na rozdíl od parního stroje. Knihtisku či atomové bomby se může sama rozhodovat, myslet, plánovat a v blízké budoucnosti i nezávisle zdokonalovat. Je to tedy první agentní technologií v historii lidstva.

Pro sociologa, ale sousloví industriální revoluce souvisí i se samotným zrodem jeho oboru. Jako věda se totiž sociologie konstituovala v kontextu nevídaných společenských proměn, které industrializace vyvolala. Stěhování pracovních sil z venkova do měst, zpřetrhání starých sociálních vazeb, ekonomické vykořisťování dělnické pracovní třídy i zrod sociálního sátu. To vše vynález parního stroje dal do pohybu. Pokud ale i největší techno-optimisté připouští, že A.I. může neméně společnost proměnit jako industriální revoluce, měli bychom být na pozoru. Protože radikální společenské proměny 19. století zavdaly prostor pro vznik nových ideologií jako je komunismus, fašismus, imperialismus.

Sociologie jako věda o společnosti se vynořila s koncem starého feudálního narativu a v historicky bolestném tápání po tom novém. Umělá inteligence může v následujících letech vést k zániku velkého množství profesí. Například společnost Microsoft vydala seznam 40 nejohroženějších profesí. Ředitel přední technologické AI firmy Anthropic – Dario Amodei předpovídá do pěti let až 20% nezaměstnanost v USA v důsledku A.I. automatizace práce. Co to však může znamenat pro sociální smír? Bude v dohledné době velká část společnosti závislá na sociálních dávkách či nepodmíněném příjmu?

Povede tato technologická revoluce k razantnímu zvyšování materiálních nerovností?

Jak můžeme předejít společenským nepokojům vyvolaných tímto novým přerozdělováním bohatství? A může to vše přežít i naše demokracie?